O KBT obecně

Kognitivně behaviorální terapie vznikla v 70. letech ve Velké Británii spojením přístupů původní behaviorální (zkoumající vztah mezi podnětem a reakcí) a kognitivní terapie (zaměřené na myšlení a postoje). V současné době je kognitivně behaviorální terapie považována za jeden z nejmodernějších a nejefektivnějších terapeutických směrů. Kognitivně behaviorální terapie je psychoterapeutický přístup, který řeší nefunkční emoce, sociálně nežádoucí chování a kognitivní procesy prostřednictvím řady cílově orientovaných a systematických postupů. Terapeut se během kognitivně behaviorální terapie snaží zjistit nežádoucí vzorce myšlení a chování klienta, vysvětlit, jak tyto vzorce vznikly, co je udržuje a v průběhu terapie je pomáhá změnit na vhodnější, konstruktivnější a účinnější strategie, které v konečném důsledku zmírní či odstraní klientovy problémy. Kognitivně behaviorální terapie je krátkodobá strukturovaná terapie, zaměřená na řešení konkrétních potíží, které klienta přivádí k terapeutovi, na dosahování předem definovaných cílů pomocí různých metod. Klient se v aktivní spolupráci s terapeutem jednotlivým terapeutickým metodám v průběhu terapie aktivně učí tak, aby byl po skončení terapie schopen tyto metody používat samostatně.

Terapie spočívá v časově omezených a strukturovaných rozhovorech, při kterých klient pomocí terapeuta postupně řeší své konkrétní problémy a mění své myšlení a chování. Terapeut však kromě pohovorů dle povahy problému pracuje s klientem i prakticky, v terénu. Vztah mezi terapeutem a klientem je vztahem vzájemné aktivní spolupráce. Kognitivně behaviorální terapie je vhodná pro řešení depresí, úzkostných poruch, poruch příjmu potravy, OCD, závislostí, fobií, ale i školních, prospěchových a studijních problémů, impulzivního chování apod.